Je přímo v centru. Nejde minout. Je potřeba ji neustále procházet, obcházet, či objíždět. Asi proto se návštěvnost těší tak velké oblibě. Podle wiki jsou její minarety 44 metrů vysoké.
panorama
součástí areálu není vodní příkop, ale jezírko s atrapou lodi
panorama můstku k mešitě
není zas tak dlouhý, perspektiva zkresluje
hlavní brána
v době modliteb není vstup do mešity povolen (asi 5x za den)
některé turisty to pobuřuje natolik, že ač nejsou křesťany,
rádi by to samé zavédli v kostelech, rozuměj na oplátku
komplexní pohled na mešitu
detail atrapa lodi
vede k ní klikatý můstek, je vidět na google map
Velká měšita
Kousek dál od centra, ne zas tak kousek vzhledem k vedru, byla postavena ještě větší monumentální mešita s minarety 54 metrů vysokými. To zda je největší v Bruneji či na světě na letáku napsáno nebylo. Rozhodně je největší v Brunei Capital. Koná se v ní výuka malých muslimů. Děti chodí do mešity v růžovo-bílých uniformách, jak kluci tak i holky. Výuka ale probíhá odděleně. K mešitě jsme přijeli autem s jednou rodinou, kteří jeli vyzvednout svoji dceru.
Vůbec při náštěvě této mešity jsem měl pocit, jako bych se přenesl do jedné staré počítačové hry.
No, nepřipomíná vám to něco?
kašna
minarety
hlavní vstup
všimněte si tmavé skvrny na vrcholu levého oblouku,
je to velké včelí hnízdo, které bylo celé pokryto těly včel
mohli jste vidět vlny, které se přes hnízdo přeháněli, jak el. impulsy, komunikace
pohádkovou atmosféru poněkud kazily tuctové jezdící schody
jak z pražského metra, ty jsou snad na celém světě stejné
to modré je koberec
fontánky před jezdícími schody
vzadu jsou vidět nerezové stožáry na vlajky, asi místo pro oficiální návštěvy
mešita je celá ohraničena zeleným parkem
kluci hrající počítačovou hru
holky mají prozměnu na hlavě růžové šátky
střich jejich šatů je opravdu stylový,
sultán má dobré návrháře (snad získám fotku)
na komplexní výjev mešity jsem zapomněl, a když jsem fotil, tak už bylo pozdě
Největší palác na světě
Asi je moc velký, protože sultán v něm nebydlí. Zato má příjemnou luxusní vilku, tak akorát pro členy rodiny a nejbližší přátele. Palác je otevřen jen tři dni v roce. Jedná se o tři za sebou následující dni krátce po skončení ramadánu. To je někdy koncem října, takže jsme měli smůlu.
Palác hlídá u vchodu palácová stráž. Oproti srandovní drezůře evropské hradní stráže, tu mají vojáci veget. Stojí sice v budce, nemůžou si sednout, ale můžou se pohybovat volně. A možná, můžou v tom vedru i pít. Uniformy mají stylově evropský šmrnc, i s těmi splítanými šňůrkami na hrudi.
Asi by bylo dobré poskytnout fotky, k mému překvapení jsem však zjistil, že žádné nemám. Ještě čekám na fotky ze zrcadlovky. I tak, na fotkách bude nanejvýš brána, emblém a voják. Za bránou se nachází čtyřproudová silnice, která vede za kopec. Palác tedy není od brány vidět. Je ho však možné z části zahlédnout z města. To je ale velká dálka.
Nicméně skutečnost, že je tento palác největší na světě, mě vede k mému naivnímu dětskému zklamání. Asi jako ztráta víry v Ježíška. Žádné několika podlažní a nekonečně dlouhé a spletité podzemní chodby, skrývající pasti a smrt, či nesmírné poklady... a stejně tak palácové chodby a záhadné místnosti ukrývající studený lesk ocele či ta nejsladší růžová překvapení.
Jdu spát.
Mě tak ještě napadlo, podle místních muslimek, se kterými jsme si přátelsky pohovořili, se sultán u místních žen těší oblibě hlavně z důvodu jeho monogamního partnerství. Když na to mají, mohou mít muslimové manželky až čtyři, jak v Bruneji, tak v Malajsii, Allahu Agbar.
Žádné komentáře:
Okomentovat