Ztratilo se mi spodní prádlo. Zjistil jsem to až při balení. Což znamená, že jsem ztratil, co jsem nepotřeboval. Koupat jsem se chodil vždy jen v kraťasech. Koupali jsme se pořád. Hned se ujala teorie, že mi je odcizila nějaká z asijských studentek.
Cesta proběhla skvěle, zatímco jiní utráceli za hotel, mi se vyspali na letišti na zemi. Do sluchátek jsem si pustil Abbu, a dal si kapucu mé nové mikiny přes hlavu. Z letadla moc vidět nebylo, viděli jsme akorát před přistáním ropné plošiny a tankery kotvící u zajímavých přístavů, které tvořila jen bojka a asi 1 km dlouhé potrubí na pevninu Bornea, jestli na malajské či brunejské území nevíme.
Z letiště dělají rozvoz pouze taxíky. Než jsme našli zastávku, vzal nás jeden muslim všechny čtyři stopem.
* * *
Na Bruneji nejsou daně, sultán je borec, všichni ho tu mají rádi. Teplou vodu z kohoutku tu neznají. Ručník tu nepotřebuju. Sprchuju se v žabkách. Nesmím se zapomenout podívat na jížní oblohu, v Cameron Highlands je prakticky pořád zataženo.Najíst se tu dá za 1 sultánův dolar, asi 16 Kč. Včera jsem poprvé jedl zcela vegetariánskou indickou kuchyni, přinesli nám navíc spousty pochoutek zdarma, asi si nás oblíbili.
Brunej
(blízko hotelu)
Náš dočasný pokoj
(nejlevnější v Bruneji, 10 sultánovo dolarů za noc)
Výhled z okna v hotelu
(bazén stojí 1 sultánův dolar)
Hotel z ulice
(hodně srážek, proto ten vodní příkop)
Velký ranní trh za řekou
Trh
(je tu hodně koček, hubených, tlustých i mrtvých)
opuštěný čínský chrám
(jediný na Bruneji, jinak tady vládnou pozlacené mešity)
Žádné komentáře:
Okomentovat