Potom jsem si všiml osoby, která plave z malého ostrůvku, vracela se. Tak jsem si říkal, že to konečně dokázal, proto ráno zmizel. Zaplatil jsem a šel na severní pláž, ověřit si plavce. Dobře jsem udělal. Když jsem dorazil na pláž, zeptal jsem se domorodce houpajícího se v síti mezi plamami. Znuděně ukázal na osobu cachtající se na pláži. Jaké překvapení, nebyl to český spolucestovatel, který právě tou dobou bojoval někde v džungli o přežití. Oslovil tu hlavu v moři, otočila se, byla to sedmdesátiletá dáma. Dala mi pár rad, po 11 hodině prý sílí proud. Přeplavání trvá něco kolem půl hoďky, takže i s cestou zpátky hodinu.
* * *
Poslední dny byly hektické, zvlášť ten poslední, a tak jsme spali až do oběda. Na oběd jsme měli zbytky z rozlučkové párty nádherných asijských vysokoškolaček, které odjížděli. Ah. Večer tu měli karaoke, dokonce nás vybídly, abychom se přidali. Jen jsme se poťouchle bavili, kdyby tu měli kytaru, zazpíval bych jim On the road v japonštině. To by je jistě zmátlo. Oběd byl formou švédského stolu (tady tomu tak neříkají) a tak jsem ochutnal spousty mořských příšer. Kupodivu nejvíc šli na dračku kuřecí stehna, kterých zbylo málo. Můj český kamarád nám vyprávěl strašidelný příběh z džungle, jak se popral s gengem opic. Nejdřív jsem si myslel, že vypráví svůj sen. Dozvěděl jsem se ale, že to byla ranní realita. Nicméně oba opičí gengy přežil a dostal se na malou 30 metrovou pláž, kde je opravdu těžký přístup. Hurá do moře na Adama.Po obědě se šlo zase spát a já dopisoval příspěvek z minulého dne ve znamení skůtru a rychlosti. Potom mý společníci vyrazili na pláž na jihu ostrova. Na sluníčku po silnici a přes kopce se mi to zdál tvrdý oříšek, tak jsem odmítl. Spal jsem a lelkoval v klimatizované místnůsce až do 18 hodin. Potom jsem vyrazil koupit plavecké brýle, zase jsem dostal nechtěnou slevu, hm. Podíval jsem se na severní pláž odkud zítra vyrazím vstříc malému ostrovu. Nejužší místo je na nejsevernějším cípu, kde je hodně kamenů a spousty velkých krabů. Šel jsem tedy po pláži na jížní cíp, pláže jsou tu rozděleny zarostlou skálou. Objevil jsem schody a prodral se džunglí až na vyhlídku, pěkné. Na oblíbený opuštěný jížní cíp hlavní pláže, kde výtýká jde někdy přebrodit. Teď se však schylovalo k bouři a moře se zvedlo. Navíc padl soumrak a nebylo vidět dno jenom vzteklé vlny, které se sřáží s proudem říčky. Jediní společníci jsou tam divocí psy, kteří žijou pod říčním mostem. Zůstal jsem tam. Zatímco jsem si plaval a odpočíval na hladině padla tma. Tak jsem se svlékl a nechal se bombardovat vlnami, které sílily. Na obzoru bylo vidět silné světlo od lehké bytevní lodi, už tam kotví několik dní. To mi vydrželo pěkně dlouho, byl jsem rád, že mě psy neukradli hadry, v muslimské zemi není dobré procházet se nahý.
* * *
Šel jsem rovnou na večeři, když jsem se chystal k jídlu, přišli moji společníci, kteří se vraceli z pláže. Němec byl pěkně spálený. Jo je to sakra daleko, a já byl rád, že jsem ušetřil energii, na ranní přeplavbu ostrova. Zjistil jsem, že minulého dne, se český spolucestovatel pokusil přeplavat v zátoce na druhý z větších ostrovů. V nejužším místě je ale velice silný proud, jako v divoké řece. A tak byl rád, že se dostal zpátky k útesům, které byly opravdu ostré. K tomu všemu se musel bosky prodrat 300 metrů skrz džungly, kde objevil zvláštní osobu, ostrovního bezdomovce. Já si vystačím, s malým ostrůvkem, už zítra ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat